1) Co jsou to rodinné konstelace?

2) Co je na konstelacích tak výjimečného?

3) Na co osobní vývoj?

4) Co lze konstelacemi vyřešit?

5) Nic o konstelacích nevím. Můžu na ně jít?

6) Jsem muž a mám strach, že by se mohlo odkrýt něco, co ani nechci vidět…

7) Jako muž si myslím, že mám s pocity problém…

8)  Jsou pro mě rodinné konstelace vhodné?

9) Je třeba se na rodinné konstelace dopředu připravit?

10) Chci si postavit konstelaci, ale mám obavu „otevřít se“ před skupinou lidí.

11) Co mě čeká, když si budu stavět svoji konstelaci?

12) Co se děje po konstelaci? Bude se konstelace rozebírat?

13) Co když to celé nepochopím?

14) Je pravda, že v konstelacích se často pláče?

15) Jsem moc citlivá (-ý) a bojím se, že se před skupinu neudržím a moje emoce budou příliš silné?

16) Pokud budu hrát roli nějakého zástupce, cokoliv budu cítit, to můžu vyjádřit?

17) Klienti si za svoje členy rodiny vybírají zástupce. Ti pak mají pocity lidí, které ani neznají. Jak je to možné?

 1) Co jsou to rodinné konstelace?

Rodinné konstelace jsou velmi účinná metoda, která pomáhá lidem překonávat překážky a prožívat život naplno tím, že odkrývá a uvolňuje skrytou dynamiku rodinných systémů. Naše kořeny ovlivňují náš život velmi silně, i když skrytě. Působí například na naše vztahy, výchovu dětí nebo na naše zdraví. Systém rodiny každého z nás je pevně daný v minulosti. Konstelace pomáhají najít a obnovit řád lásky, ve kterém proudí síla našich kořenů. Tento léčivý pohled do minulosti velmi pomáhá ke šťastnému životu.

 2) Co je na konstelacích tak výjimečného?

Konstelace jsou skvělý nástroj poznání a osobního vývoje pro budoucnost – pro třetí tisíciletí. Je to tím, že v konstelacích máme jedinečnou možnost se podívat na celek. Je to jako v medicíně – vysoce specializovaná chirurgie operuje „dírou v zeleném ubruse“ a zachraňuje tím akutně nemocné. Ale začíná být jasné, že se tím lidé nestanou trvale zdravějšími. K tomu je potřeba se dívat na člověka jako na celek. Totéž platí pro rodinu (když děti „zlobí“ ve škole, souvisí to s rodiči), pro vztahy na pracovišti, pro partnerství atd.…

3) Na co osobní vývoj?

Když nám něco v životě chybí, něco nejde tak, jak by mělo, většinou to „řešíme“ zvýšenou pracovní aktivitou nebo tento pocit odsuneme tam, kde se na něj nemusíme dívat. To znamená, že jsme aktivní někde jinde, než kde leží řešení. Účinnost nic moc. Je nasnadě, že se náš odkládací postup může později obrátit proti nám (vyhrocení například konfliktem, rozchodem…). Osobní vývoj pomáhá předcházet životním nesnázím nebo je řešit.

4) Co lze konstelacemi vyřešit?

„Zakázka“ se může týkat jak i vztahů, tak i kariéry, úspěchu a neúspěchu, finančních otázek, podnikání, sexu a dokonce třeba i fotbalového týmu nebo pracovního kolektivu – prostě všech oblastí, ve kterých jde o INTERAKCI (vzájemné působení) několika lidí. Někdy je důležitější, se semináře zúčastnit bez vlastní zakázky – pouze kvůli pochopení, jak mezilidské vztahy fungují.

5) Nic o konstelacích nevím. Můžu na ně jít?

Jistě. Není nutné vědět dopředu, co se bude dít. Když jdete do kina, můžete si o filmu zjistit vše, co se dá. Nejlepší zážitek máte ale zpravidla z filmu, o kterém mnoho nevíte a od kterého mnoho nečekáte. Záleží ovšem na vás, je možné si prostudovat dopředu, o co jde. I když jde o prožitkovou metodu, budete mít alespoň rámcovou představu. Informace o průběhu rodinné konstelací dostanete na místě také a budete se moci na cokoli zeptat, než se pustíme do práce.

6) Jsem muž a mám strach, že by se mohlo odkrýt něco, co ani nechci vidět.

Když vyjedeme z parkoviště, dostaneme se kus dál. Případně, máme-li auto v pořádku a víme-li, kam chceme dojet, dorazíme i do cíle. Existuje ale jistá možnost, že nabouráme. Proto je trochu opatrnosti na místě. Nevyjedeme-li ale vůbec, nikam se nedostaneme.  Muži létají na Měsíc, v objevování svých pocitů a vztahů k lidem jsou někteří z nich „věční začátečníci“. Zrovna tam ale může ležet budoucí dobrodružství.

7) Jako muž si myslím, že mám s pocity problém…

„Kluci (indiáni) nebrečí“, „ty toho stejně moc necítíš“, „nebuď jako nějaká ženská“ – takové a podobné výroky poslouchají muži od věku, kdy začínají „brát rozum“. Jaký div, že náš vnitřní obraz o sobě je: „Pocity nejsou nic pro mě“ a že se začneme pocitů bát. Pocity jsou nestálé, těžko uchopitelné a nedají se moc kontrolovat. Pohled na brečící partnerku v nás okamžitě způsobí reakci něco udělat, aby už přestala. Kromě toho dostaneme okamžitě pocit viny. (Jeden z mála důvěrných pocitů u mužů.) V konstelacích můžeme zažít, že takhle se daří i jiným mužům a že jsme – jako muži – schopni cítit stejně tak do hloubky, jako ženy.

8)   Jsou pro mě rodinné konstelace vhodné? 

Konstelace jsou vhodné pro ty, kteří mají tyto potřeby, myšlenky nebo pocity:

* Potřebuji získat odstup od aktuální životní situace.

* Pociťuji úzkosti, smutky, nespokojenost a podobné lehčí stavy nepohody, aniž bych znal objektivní příčinu (mám dobrou práci, dobrý partnerský vztah a přesto mi něco chybí).

* Vím, co mě trápí, ale nevím, jak problém řešit.

* Mám podezření, že prožívám pocity, které mi vlastně jakoby nepatří.

* Něco mě to na konstelace táhne, a nevím co.

* Potřebuji se vyrovnat se svou osobní a rodinnou historií.

* Mám pocit, že je v mojí rodině těžký osud, nějaká komplikace, která se opakuje.

* Mám pocit, že mě „něco“ nutí opakovat osud z mé rodiny a nevím co s tím.

* Myslím, že mé současné problémy mohou souviset s mou rodinou (blízkou i vzdálenější).

* V rodinné historii nacházím těžké a opakující se osudy, odmítané členy rodiny (černé ovce), předčasná úmrtí, zakázaná témata, tabu v rodině.

* Opakují se ve více generacích stejná chronická onemocnění.

9) Jak se na rodinné konstelace dopředu připravit?

Pro postavení konstelace je dobré znát fakta týkající se vašeho rodinného systému do 2-3 generace nazpět. Detektivní pátrání není nutné, stačí fakta, která jsou přirozeně dostupná. Například to mohou být: předčasná (cca před čtyřicítkou) nebo tragická úmrtí, úmrtí malých dětí, úmrtí při porodu, potraty, sebevraždy, rozvody, bývalí partneři a první lásky, emigrace, nehody, vyloučení z rodiny, vážné nemoci, ztráty majetku, spáchaný zločin, křivdy, knězi a jeptišky, užitek z neštěstí druhých či jakýkoli neobvyklý osud. V práci rodinných konstelací jsou tyto skryté síly, jež sahají až do třetí či čtvrté generace, vyneseny na povrch a uvolněny. Pokud máte hlubší zájem, je možné si přečíst text: „O vnitřním naladění“, který pomáhá vysvětlit, jak vlastně konstelace pracují. 

10) Chci si postavit konstelaci, ale mám obavu „otevřít se“ před skupinou lidí.

Chápu, ale je to vlastně trochu jinak. Konstelace vůbec nepitvají problémy, proto nedochází k “duševního svlékání“ před skupinou. Předpokladem je, aby se klient cítil ve skupině bezpečně a je pochopitelné, že se mnozí nechtějí před ostatními lidmi otevřít. Průvodce konstelací se Vám bude věnovat s péčí, ale detaily vašich potíží jej vlastně nezajímají. Jeho zájmem je celek a také, aby v tom celku měl každý své správné místo. Konstelace pracují v úsporném minimalismu.

11) Co mě čeká, když si budu stavět svoji konstelaci?

Pokud se rozhodnete jít na konstelace, tak se tam sejdete s dalšími lidmi, kteří chtějí něco svého vyřešit. Už to vás může uklidnit, protože jste na jedné lodi. Až přijde váš čas, stačí, když řeknete velmi stručně svoji motivaci, co chcete změnit, zlepšit, vyřešit, zbavit se něčeho (např.: v partnerství, zdraví, výchova, práce, finance…). Pak se vás průvodce konstelacemi zeptá na fakta z vaší rodiny (viz. “Jak se dopředu připravit?“). Opět není vhodné popisovat detaily například o tom, jaký kdo byl. Postačí strohý popis toho, co se ve vaší rodině důležitého stalo. Ve fázi, kdy se pracuje s konstelacemi, tak vy, klient, jste „pouze“ ten, kdo se dívá. Vaším úkolem není nic víc, než jen vidět a nechat na sebe působit obrazy, které se před Vámi budou dít. U těchto obrazů můžete uvnitř cítit hluboké pohyby. Podrobný průběh si můžete prostudovat ve „Stručném popisu konstelací“.

12) Co se děje po konstelaci? Bude se konstelace rozebírat?

Na konci konstelace se většinou máte možnost postavit do obrazu své rodiny, svého systému. Po té, co vaše konstelace skončí, neprobíhá žádná analýza nebo rozbor. Dojem se nechá usadit. Je lepší o konstelaci potom vůbec nemluvit, to může účinek spíše rozmělnit a rozptýlit. Pokud budete mít potřebu o ní mluvit, je lepší počkat a po několika dnech, či týdnech můžete někomu blízkému popisovat, co se dělo a jak to na Vás působilo.   

13) Co když to celé nepochopím?

Konstelace se nedají pochopit. Dají se prožít. Jsou o zážitku, který k sobě necháme přijít, tím, že vidíme s odstupem. Někdy se stává, že to, co se na konstelacích ukázalo, lidé chtějí pochopit a zhodnotit. Jiní můžou mít potřebu hned něco udělat a razantně měnit věci kolem sebe, nebo se tomu začnou bránit. Pokud to takto „uchopíte“ do svých rukou, hojivý účinek konstelace se tím sníží. Existuje jedno velmi jednoduché doporučení. Nedělejte nic, jen vnímejte a pozorujte, co se s vámi děje. Během i po konstelaci. Můžete se cítit různě: radostně, smutně, můžete cítit úlevu nebo se cítit bezmocně. To vše je v pořádku. Konstelace působí pomalu. Počkejte, skutečná změna a zlepšení přijde sama, bez úsilí. Úroveň, na které působí konstelace, není o pochopení myšlenkovém, ale o vnitřním přijetí obrazu, který konstelace vytvoří. K tomu není potřeba žádná speciální dovednost.

14) Je pravda, že v konstelacích se často pláče?

To je pravda. Někdy se emoce vyplavují – spontánně, protože lidé prostě mají v tu chvíli potřebu plakat nebo se třeba obejmout. Emoce probouzejí očistné procesy. Příběhy konstelací jsou ale různé, při některých se lidé bláznivě smějí, jindy jsou velmi tiché. Konstelace nejsou o vyjadřování emocí, je to jen „vedlejší efekt“. Každý má jinou osobnost. Například jeden zástupce v určité situaci klidně řekne, že se cítí smutně a jiný reaguje pláčem. Oboje je v pořádku. Účinek konstelací není o síle emocí, ale o hlubokém prožitku a působení skrze obraz, který vzniká. To přichází i bez velkých vnějších projevů. Často k nim ovšem dochází.

15) Bojím se, že se před skupinu neudržím, a moje emoce budou příliš silné a nebudu je moct ovládnout? 

Konstelace pomáhají na cestě k individuální přirozenosti a nezávislosti. Celý život se učíme sami sebe ovládat. Máme pocit, že když se nebudeme ovládat, okolí nás nebude přijímat. Silné emoce jsou v naší společnosti tabu. Je v nich ale ukrytý klíč k naší přirozenosti. Konstelace dávají jedinečnou příležitost k tomu vyjádřit cokoliv, co se v nás děje ve velmi bezpečném a diskrétním prostředí.

Viděl jsem mnoho situací při konstelacích, kdy byly emoce velmi silné. Nikdy toho lidé potom nelitovali. Mnohdy cítili úlevu. Emoce, i když nás ovládnou, to s námi myslí dobře. Na konstelacích můžeme zažít, že pocity nejsou špatné. Tady jsou emoce povolené, vítané a je dost času na to, je vyjádřit. V konstelacích existuje pravidlo, že můžu vyjádřit cokoliv, jen tím nesmím ohrozit druhého např. fyzickým napadením.

16) Pokud budu hrát roli nějakého zástupce, cokoliv budu cítit, to mám vyjádřit? 

Má to svoje pravidla. Průvodce konstelacemi se často ptá postupně na pocity jednotlivých zástupců. Někdy stačí popsat slovy, jindy jsou pocity a prožitky silnější. Můžete třeba cítit tělesné pocity (bolest hlavy, zimu), nebo silný vztah k určité osobě. Také se může stát, že necítíte nic. Možností je neomezeně. Průvodce konstelacemi někdy musí regulovat emoce některých zástupců v případě, že to škodí klientovi nebo to odvádí pozornost od centra konstelace. Rozpoznat tyto pocity je úkolem průvodce konstelacemi. Silné emoce však nejsou zárukou dobré konstelace. Mnoho konstelací jsou klidné a přitom velmi silné.

17) Klienti si za svoje členy rodiny vybírají zástupce. Ti pak mají pocity lidí, které ani neznají. Jak je to možné?

Vědecky se nedá prokázat, jak to, že čmelák létá. Je příliš těžký na plochu svých křídel. On to neví a létá. Je pravda, že zástupci vnímají pocity zastupovaného člena rodiny. Je několik „vědeckých“ teorií (např.: kolektivní nevědomí), které se snaží tento jev vysvětlit. Pro mě osobně je zajímavější tohoto jevu využívat, než jej pitvat. Tím, že to funguje, konstelace jsou tak hluboké a zároveň jednoduché a silné. Viděl jsem na vlastní oči, jak někteří zástupci v konstelaci „věděli“ informace, které nevěděl ani klient. Ten později zjistil, že „zástupci“ měli pravdu.

Robin Sekanina, lektor rodinných konstelací

Termín indigové děti pochází z Ameriky a je značně spekulativní.

Vychází pravděpodobně z hnutí New Age. Odborníci tento pojem často vůbec neznají, nebo se k němu staví velmi odmítavě. Psychologie žádný podobný fenomém nezaznamenává, indigové děti chápe jako pavědu a nebezpečný esoterický výmysl. Ověřitelné důkazy o existenci indigových dětí neexistují. Přesto jsou pro ně zřizovány speciální školy (Amerika, Čína), kde se vychází vstříc jejich „přirozenosti“, na internetu najdete poradny pro rodiče indigových dětí apod.

Jakže se pozná indigové dítě?

Zastánci teorie jsou přesvědčeni, že většina dnešních dětí už je indigová. Mají na zemi své poslání. Díky manželské dvojici Lee Carroll, Jan Tober, kterým vyšla úspěšná kniha r.1998 „The Indigo Children“, je na světě deset atributů, podle kterých se indigové dítě prý pozná.

• 1.Přišli na svět s pocitem urozenosti (a často se tak také chovají).
• 2.Říkají o sobě, že si „zasloužily být tady“, a bývají překvapeny, když s nimi ostatní tyto pocity nesdílí.
• 3.Nepřeceňují se.
• 4.Jen obtížně akceptují absolutní autoritu (autoritu bez vysvětlení nebo možnosti volby).
• 5.Některé věci jednoduše nedělají; například stát ve frontě je pro ně těžké.
• 6.Jsou frustrovány z dogmatických systémů, jež nevyžadují kreativní myšlení.
• 7.Často nacházejí nové způsoby provádění věcí, ať už ve škole, nebo doma.
• 8.Dokud nejsou s „jedinci svého druhu“, mohou působit asociálně. Pokud nikoho sobě podobného nenaleznou, většinou se uzavírají do sebe a cítí, že jim lidé nerozumí. Škola je pro ně sociálně velice náročná.
• 9.Nereagují na „výchovu pocity viny“ („Počkej, až tatínek přijde domů a uvidí, cos provedl!“).
• 10.Nebojí se říct, co skutečně potřebují.

Proč indigové? Indigo je inkoustová barva. Zastánci teorie tvrdí, že tyto děti mají inkoustovou barvu aury – známka skutečně vysokých duchovních bytostí.

Carroll se o existenci těchto dětí dozvěděl od duchovní bytosti Kryon. Tyto děti mají být obdařeny paranormálními schopnostmi, empatií, telepatií a jsou propojeny s myšlenkami ostatních lidí. Představují tak vyšší stupeň evoluce člověka. Byly vyslány na svět, aby upozornily na nedostatky světa a zlepšily jej. Jak jsem se dočetla na jednom webu, který se problematice věnuje, posláním může být i těžký úraz nebo vážné postižení.

Vyvolení nebo diagnoza?

Uvedené atributy skutečně pasují na některé děti. Vysvětlení je podle skeptiků ovšem mnohem uvěřitelnější. Na tyto vlastnosti má vliv současný způsob života, výchova v rodině (zastánci New Age a podporování v teorii o nadřazenosti), zahlcení informacemi z médií o esoterice a paranormálních jevech, film o indigových dětech… Charakteristika je blízká také diagnóze hyperaktivita, ADHD a Aspergerův syndrom. Objevení těchto projevů u dětí by mělo přivést rodiče ihned do pedagogicko-psychologické poradny spíše než do hnutí New Age. Podporování paranormální identity může být velmi nebezpečné. Výchova vede k patologickému chování, zkreslenému vnímání reality a pocitům nadřazenosti.

Indigové dítě zní lépe

Pro některé rodiče je možná snažší přijmout teorii o výjimečnosti svého dítěte spíše, než vzít v úvahu poruchu v jeho vývoji, která vyžaduje každodenní cvičení, přípravu do školy a další speciální péči. Je to podobné, jako když si rodiče vyzvednou v pedagogicko-psychologické poradně nálepku „mé dítě je dyslektik“ a myslí si, že tím je vyhráno, protože na základě této diagnózy se žák nemusí klasifikovat, je osvobozen od určitých činností a úkolů. Bohužel, čas běží a nechají-li rodiče dítě bez speciální péče a přípravy, vývojová porucha se nestihne urovnat a žák si ji jako těžké břemeno potáhne až do dospělosti. Tyto specifické poruchy učení lze značně napravit přibližně do páté třídy základní školy a platí, že čím dříve, tím lépe! Indigové dítě může být berličkou i pro ty, kterým se narodilo dítě těžce postižené. I tady je ale podporování v jedinečnosti a nadřazenosti více než nebezpečné.

Partnerská masáž je intimní praktika, která dokáže nejen dobře vyplnit společný večer, ale je i příjemnou formou relaxace a dokáže uvolnit po stresujícím dni. Aby ale byla co nejpříjemnější a přinesla maximální efekt, je dobré dodržovat několik pravidel, na která se podíváme v tomto článku.Partnerská masáž je intimní praktika, která dokáže nejen dobře vyplnit společný večer, ale je i příjemnou formou relaxace a dokáže uvolnit po stresujícím dni. Aby ale byla co nejpříjemnější a přinesla maximální efekt, je dobré dodržovat několik pravidel, na která se nyní podíváme.

Co je to partnerská masáž?

Jde o rytmické dotyky a hlazení, které slouží k relaxaci, uvolnění a navození pocitu pohody. Na rozdíl od jiných masáží, třeba zdravotní, rehlabilitační nebo sportovní, u kterých je sexuální vzrušení nežádoucí, zde jde o pravý opak. Při rehabilitaci jsou některé procedury bolestivé, partnerská masáž naopak nesmí bolet vůbec… U této praktiky je aktivní jen jeden ze dvojice, druhá osoba je pasivní a vychutnává si příjemné pocity. Po nějaké době se oba prostřídají. Partnerské masáže se dají brát i jako určitý rituál, při kterém si dvojice věnuje čas a veškerou pozornost. V dnešní uspěchané době je takový rituál více, než potřebný.

Co je k ní potřeba?

Partnerská masáž patří do soukromí. Je proto nasnadě, že jednou z věcí, které by měly předcházet masáži, je zajištění soukromí. Při výběru prostoru je potřeba přihlédnout nejen k tomu, že by neměl dvojici nikdo rušit, ale i k několika dalším faktorům. Prvním z nich je požadavek na teplotu – oba partneři jsou přece jen nazí. Chlad způsobuje ztuhnutí svalů a masáž se tak stane méně příjemnou. Pro navození vhodné atmosféry pomůže i možnost ztlumit světlo (toho se dá dosáhnout i svíčkou) a neškodí ani tichá relaxační hudba (ploužáky, …). Další nezbytnou věcí je dostatek času, protože jde o relaxaci a uvolnění. Ve stresu se nikdy nedá masáž vychutnat tak, jako když si na sebe pár udělá dostatek času. Nejen stres by ale měl zůstat za dveřmi, měl by tam zůstat i stud a nedůvěra. Pomůcek mnoho nepotřebujete. Stačí pouze masážní olej, vhodná podložka (ne moc měkká, aby měl masírovaný oporu a ne moc tvrdá, aby měl dostatek pohodlí) a osuška (může jich být i víc).

Příprava na masáž

Příprava je jednoduchá. Začněte tím, že se domluvíte na průběhu večera. Po podložce (posteli) rozložte osušky. Je totiž vysoká pravděpodobnost, že by se olejem zamazaly matrace nebo povlečení. Peřiny a polštáře je samozřejmě vhodné uklidit. Pak stačí připravit vhodnou atmosféru a je na řadě příprava těla a mysli. Je nezbytné uvolnit tělo. K tomu je vhodné teplo, například v zimě stačí ohřát deku na topení a masírovaného do ní zabalit. Ještě lepší je společná koupel v teplé vodě. Tělo se při ní rovnoměrně prohřeje a společná koupel skvěle navodí erotickou atmosféru, která je u partnerské masáže žádoucí. Příprava mysli spočívá v tom, že je potřeba dostat z hlavy všechny problémy, stresy atd. Takže mobil v ideálním případě vypnutý a uložený v jiné místnosti, nějaký čas před masáží lze strávit příjemným popovídáním si s partnerem. Dojde-li během této doby například k hádce, masáž odložte na neurčito, nemělo by to smysl.

Jak taková masáž probíhá?

Tento druh masáže nemá přesně daná pravidla, je zde jen několik bodů, které je dobré dodržet:

• Aktivitu vyvíjí jen jeden ze dvojice, druhý přijímá masáž zcela pasivně.
• Aby nedocházelo ke tření mezi rukama a kůží, je vhodné používat masážní olej nebo emulzi. K tomuto účelu stačí i lubrikační gel na vodní bázi. Silikonový v tomto případě není moc vhodný, nejde pořádně umýt. V sexshopech je relativně velký výběr přípravků pro intimní masáže s různou vůní. Pozor, některé oleje můžou poškodit kondom!
• Studený olej nebo gel rozehřejte v rukou, s tělem masírovaného nesmí přijít do styku nic studeného! Způsobí to napnutí svalů a ztrátu uvolnění.
• Nespěchejte, věnujte se celému tělu. Postupujte od méně intimních míst k intimnějším, genitálie nechte na konec. Začínejte lehounkými dotyky, později je možné trošku přitlačit. Ovšem pouze tak, aby masáž byla příjemná.
• Věnujte se celému tělu pokud možno symetricky. Pokud masírujete např. nohu nebo ruku, udělejte pak to stejné i s druhou.
• Masírovat není nutné jen rukama. Jdou použít i rty, chodidla a dámy můžou používat i ňadra. Zapojte fantazii.
• Nezapomínejte ani na místa, která jindy během milostných hrátek vynecháváte. Znamená to například prsty na rukou a na nohou, masáž obočí atd.
• Tento druh masáže může vést k orgasmu, ale není to jejím cílem. Stejně tak ji jde zakončit souloží, ale není to nutné.

Ač teoreticky vypadá partnerská masáž složitě, opak je pravdou. Dodržení několika pravidel a důkladnější příprava, než na běžné milování, se však několikanásobně vrátí při příjemném prožitku.

Zdroj: www.sexus.cz

Masáž je terapie, kterou se mohou aplikováním tlaku na svaly a tkáně léčit zranění, zmírňovat bolesti a stres, zlepšovat krevní oběh a uvolňovat napětí. Masáž je bezpochyby nejstarší formou terapie; je to něco, co zvířata i lidé dělají téměř instinktivně, chtějí-li poskytnout útěchu a zmírnit bolest.

V každé kultuře existuje ta či ona forma terapeutické masáže; popisy mnoha metod, které jsou používány dodnes, známe z nejstarších zapsaných lékařských textů. Čínský rukopis z roku 2700 před naším letopočtem doporučuje každé ráno provádět automasáž „proti nachlazení, pro udržení vláčnosti orgánů a jako prevence proti zdravotním potížím“. Podstatně mladší je švédská masáž, kterou kolem roku 1830 popsal Per Henrik Ling a který se v západních kulturách považuje za základní formu masáže, „klasickou“ masáž.

Existuje přes 100 různých druhů masáží vycházejících z různých kulturních základů. Jednotlivé druhy masáží se vzájemně prolínají a mnoho technik je označováno za originální, svébytnou metodu pouze z komerčních příčin.

Plošné masáže

Při těchto technikách se používá se tření nebo posunu tkáně po spodních vrstvách.

• Švédská masáž
• Reflexní masáž
• Aroma masáž
• Lymfatická masáž (lymfodrenáž) používá rytmické hnětení a zlepšuje tak tok tkáňového moku, zmírňuje otoky
• Bowenova terapie – velmi jemná manipulace s měkkou tkání, kdy terapeut svými prsty nebo palci pohybuje kůží přes sval nebo šlachu, poté vyvine velmi jemný tlak a po krátké čekací době a stále pod stejným tlakem sklouzne s kůží zpět. Mezi jednotlivými sériemi pohybů jsou asi 2 minutové pauzy
• Medová masáž – ruská technika, používá přilnavosti medu nanášeného na kůži k intenzivní práci s podkožím
• Lomi lomi – havajská technika, pracující s tlaky i třením ve vhodném rytmu
• Vodní masáž – kombinuje hydroterapii a masáž; používá se k ošetření nejrůznějších bolestí svalů a kloubů, například artritidy. Jednou z forem je Perličková koupel
• Ajurvédská masáž – tradiční indický systém léčení, který sahá do roku 1800 před naším letopočtem, využívá terapeutické masáže a kombinuje je s nanášením hojivých aromatických olejů a bylin

Tlakové, bodové a liniové masáže

Používá se zde tlak prstů a jiných částí těla.

• Akupresura
• Reflexologie
• Thajská masáž
• Japonská masáž shiatsu
• Rolfing – technika původem z USA, zaměřuje se na hluboké struktury pojiva, používá razantních přístupů (bušení pěstmi)
• Kraniosakrální terapie – technika původem z USA, byla vyvinula v roce 1977. Jejími tvůrci jsou chiropraktik John Upledger a doktor Ernest Retzlaff. Zaměřuje se na na měkké tkáně a tělní tekutiny. Rozeznává poruchy kraniosakrálního systému, kam patří hlava, páteř a křížová kost, propojené pomocí „pulzů“ obíhajícího mozkomíšního moku. Poruchy se napravují pomocí lehkého tlaku (asi jako váha pětikorunové mince) na různá místa systému; tímto způsobem se normalizuje proudění tekutiny a energie kraniosakrálním systémem.
• Masáž horkými kameny používající nahřáté lávové kameny, které mají schopnost dlouho v sobě kumulovat teplo.
• Sázení baněk (baňkování) – používá předem zahřátých nádobek, většinou skleněných, které při chladnutí vyvíjejí podtlak na kůži a podkoží. Působí nepřímo přes jednotlivé reflexní zóny na příslušné orgány.
• Moxování – požehování. Stimulace akupunkturních bodů teplem – nahříváním moxovacími tyčinkami vyrobenými z pelyňkového vláka.

Pár slov úvodem

Stromy. Jsou všude kolem nás. Denně je potkáváme v ulicích, parcích i zahradách, když máme trápení nebo si jen chceme pročistit hlavu, chodíme mezi ně do lesa. Dávají nám obživu, ochranu, zázemí, kyslík, stín v parných letních dnech. Jsou tu s námi odpradávna, byli tu ještě před příchodem prvního člověka na Zemi a budou tu i po té, co člověk tuto nádhernou planetu opustí.

 Jsou našimi sousedy, přáteli a dobrými známými a my bychom se k nim podle toho měli chovat. I já jsem byl jako ostatní lidé, jdoucí za svým, a přitom si neviděl dál, než na špičku vlastního nosu. Zajímal mne jen svět, který mi něco dá, ten svět, který já můžu využít ke svému prospěchu, aniž bych mu to na oplátku nějakým způsobem vrátil.

 Pak jsem ale, snad i díky Reiki, poznal zázrak otevření duše a i to, že příroda zde není pro člověka, ale člověk pro přírodu. Ona se bez něj, ať chceme nebo ne, vcelku snadno obejde. Ale on je bez ní doslova „ nahranej“. Bez ní si ani neškrtnete a zemřete hlady.

A jak jsem se dostal ke komunikaci se stromy?

Moje první „spojení“ se událo v mých 20 letech při štípání dřeva v lese. Sedl jsem si pod mladý buk, opřel se o něj zády a najednou mnou projel silný pocit strachu ze smrti. Komunikuju s nimi svými pocity, které pak převádím do psané formy. Dalo by se říct, že je to forma automatického psaní, ale také by se dalo říct, že ne J

Stromy tak jako my, mají duši a chtějí s námi žít v míru a pomáhat nám, ale za předpokladu, že my budeme pomáhat jim – zákon zachování energie musí být platný vždy a všude. Ono stačí neubližovat přírodě a jak toho docílit, na to ať si odpoví každý sám. Sami v hloubi duše víme, co máme učinit, udělat – stačí „jen“ naslouchat svému vnitřnímu hlasu, své intuici.

Každý strom je tak, jako člověk individualitou, takže házet je všechny do jednoho pytle (např. všechny lípy jsou milující, všechny javory přátelské) by bylo jako tvrdit, že všichni Češi jsou závistivci, Američané hlupáci, Skotové lakomci. Vidíte v tom to škatulkování? Snahu rozdělit vše na přehledné, ohraničené úseky? V životě však toto námi uměle vytvořené dělení pozbývá na významu a to platí i pro stromy. Ovšem jsou tu určité charakteristiky, které mají jednotlivé druhy stromů společné (na příkladě lidí to může být mentalita jednotlivých národností).

O stromech toho lze povídat donekonečna, jsou to úctyhodné a velice moudré bytosti, ostatně můžete se o tom přesvědčit i z následujících článků na toto téma, kde jsem přijímal poselství od starých a moudrých představitelů rostoucích na území města Prostějov i v jeho okolí.

      Přečtěte si, co nám chtějí sdělit, a pokud Vás něco zaujme nebo se chcete dovědět více o těchto úžasných bytostech, můžete přijít na chystané přednášky nebo se zúčastnit seminářů Člověk a příroda v kruhu života zaměřených na sebepoznání pomocí přírodních energií, stromů, indiánského bubnování a silových zvířat, kde se stromům také věnuji.

Melerien

Kopírování a reprodukce tohoto článku, tímto povoluji za podmínek, že u reprodukovaného celku bude včetně aktivního odkazu/linku na webové stránky BANKSIA – péče o tělo a ducha připojena tato poznámka:

„ Převzato z webu BANKSIA – péče o tělo a ducha, www.banksia.eu “