Termín indigové děti pochází z Ameriky a je značně spekulativní.
Vychází pravděpodobně z hnutí New Age. Odborníci tento pojem často vůbec neznají, nebo se k němu staví velmi odmítavě. Psychologie žádný podobný fenomém nezaznamenává, indigové děti chápe jako pavědu a nebezpečný esoterický výmysl. Ověřitelné důkazy o existenci indigových dětí neexistují. Přesto jsou pro ně zřizovány speciální školy (Amerika, Čína), kde se vychází vstříc jejich „přirozenosti“, na internetu najdete poradny pro rodiče indigových dětí apod.
Jakže se pozná indigové dítě?
Zastánci teorie jsou přesvědčeni, že většina dnešních dětí už je indigová. Mají na zemi své poslání. Díky manželské dvojici Lee Carroll, Jan Tober, kterým vyšla úspěšná kniha r.1998 „The Indigo Children“, je na světě deset atributů, podle kterých se indigové dítě prý pozná.
- 1.Přišli na svět s pocitem urozenosti (a často se tak také chovají).
- 2.Říkají o sobě, že si „zasloužily být tady“, a bývají překvapeny, když s nimi ostatní tyto pocity nesdílí.
- 3.Nepřeceňují se.
- 4.Jen obtížně akceptují absolutní autoritu (autoritu bez vysvětlení nebo možnosti volby).
- 5.Některé věci jednoduše nedělají; například stát ve frontě je pro ně těžké.
- 6.Jsou frustrovány z dogmatických systémů, jež nevyžadují kreativní myšlení.
- 7.Často nacházejí nové způsoby provádění věcí, ať už ve škole, nebo doma.
- 8.Dokud nejsou s „jedinci svého druhu“, mohou působit asociálně. Pokud nikoho sobě podobného nenaleznou, většinou se uzavírají do sebe a cítí, že jim lidé nerozumí. Škola je pro ně sociálně velice náročná.
- 9.Nereagují na „výchovu pocity viny“ („Počkej, až tatínek přijde domů a uvidí, cos provedl!“).
- 10.Nebojí se říct, co skutečně potřebují.
Proč indigové? Indigo je inkoustová barva. Zastánci teorie tvrdí, že tyto děti mají inkoustovou barvu aury – známka skutečně vysokých duchovních bytostí.
Carroll se o existenci těchto dětí dozvěděl od duchovní bytosti Kryon. Tyto děti mají být obdařeny paranormálními schopnostmi, empatií, telepatií a jsou propojeny s myšlenkami ostatních lidí. Představují tak vyšší stupeň evoluce člověka. Byly vyslány na svět, aby upozornily na nedostatky světa a zlepšily jej. Jak jsem se dočetla na jednom webu, který se problematice věnuje, posláním může být i těžký úraz nebo vážné postižení.
Vyvolení nebo diagnoza?
Uvedené atributy skutečně pasují na některé děti. Vysvětlení je podle skeptiků ovšem mnohem uvěřitelnější. Na tyto vlastnosti má vliv současný způsob života, výchova v rodině (zastánci New Age a podporování v teorii o nadřazenosti), zahlcení informacemi z médií o esoterice a paranormálních jevech, film o indigových dětech… Charakteristika je blízká také diagnóze hyperaktivita, ADHD a Aspergerův syndrom. Objevení těchto projevů u dětí by mělo přivést rodiče ihned do pedagogicko-psychologické poradny spíše než do hnutí New Age. Podporování paranormální identity může být velmi nebezpečné. Výchova vede k patologickému chování, zkreslenému vnímání reality a pocitům nadřazenosti.
Indigové dítě zní lépe
Pro některé rodiče je možná snažší přijmout teorii o výjimečnosti svého dítěte spíše, než vzít v úvahu poruchu v jeho vývoji, která vyžaduje každodenní cvičení, přípravu do školy a další speciální péči. Je to podobné, jako když si rodiče vyzvednou v pedagogicko-psychologické poradně nálepku „mé dítě je dyslektik“ a myslí si, že tím je vyhráno, protože na základě této diagnózy se žák nemusí klasifikovat, je osvobozen od určitých činností a úkolů. Bohužel, čas běží a nechají-li rodiče dítě bez speciální péče a přípravy, vývojová porucha se nestihne urovnat a žák si ji jako těžké břemeno potáhne až do dospělosti. Tyto specifické poruchy učení lze značně napravit přibližně do páté třídy základní školy a platí, že čím dříve, tím lépe! Indigové dítě může být berličkou i pro ty, kterým se narodilo dítě těžce postižené. I tady je ale podporování v jedinečnosti a nadřazenosti více než nebezpečné.
